Město Vidnava má bohatou a pohnutou historii. První známky osídlení jsou doloženy už v mladší době kamenné, o čemž svědčí nálezy pazourkových nástrojů. První písemná zmínka o městě, založeném na pravidelném osovém půdorysu, pochází z roku 1291. Již tehdy byla Vidnava významným správním centrem oblasti a střediskem řemeslné výroby. Pozemkové knihy jsou vedeny od roku 1550.

Jméno Wydna, Widna patřilo říčce, na které bylo založeno stejnojmenné město. Je odvozováno od slovanského kořene vid -, jenž je i ve slovese vidět. Wydna označovala čistou vodu, v níž je všechno vidno. Němečtí přistěhovalci -i prodloužili a koncem 14. století proměnili v dvojhlásku -ei. Koncovka -au byla ke jménu přidána analogicky podle jmen jako Schónau a sváděla později k výkladu, Weidenau je složeno z Weide, vrba a Aue, niva. Tento mylný výklad se dostal i do městského znaku, v jehož obrazu je vrbový strom. České jméno Vidnava se opírá o latinizovanou formu z konce 13. století.

Řeka Vidnavka pramení v 880 m n.m. na jihozápadním svahu Studničního vrchu v jižní části Rychlebských hor, její celková délka od pramene k místu, kde kříží státní hranice s Polskem, činí 25,5 km.

Slibný vývoj města, v němž prosperoval obchod i řemesla, přerušila ve 14. století husitská tažení proti jejich největšímu slezskému odpůrci - vratislavskému biskupovi. V roce 1428 bylo město husity dobyto a spáleno. Úpadek města trval až do počátku 16. století, kdy se začalo postupně zvedat z minulých pohrom. Nastal rozmach řemeslné výroby (soukeníci, barvíři, ševci, krejčí, bednáři, kováři, pekaři, kožešníci, řezníci a tkalci), město získalo právo pro vaření piva pro celé okolí (1529), uplatnilo se zde i umělecké řemeslo zvonařské (1559).

Vzkvétající město postihl roku 1574 katastrofální požár, kterému kromě kostela, fary a školy, ležících poněkud stranou od městského jádra, padlo celé za oběť. Za třicetileté války bylo město několikrát obsazeno Švédy, nevyhnuly se mu ani epidemie neštovic a moru. Hluboce do dějin Vidnavy zasáhly i válečné a politické události kolem dvou válek o Slezsko v letech 1741 až 1745. Vratislavským mírem byly stanoveny nové hranice Slezska, které se bezprostředně dotkly i Vidnavy a učinily z ní pohraniční město, odříznuté od bohatých vesnic, ležících na východ od ní.

K nejvýznamnějším historickým památkám města patří budova zámku s renesanční architekturou z poloviny 16. století s dochovanými klenbami a četnými architektonickými detaily. Součástí zámeckého areálu jsou zbytky ohradní zdi s osazeným pozdně gotickým portálem ve tvaru oslího hřbetu. Na náměstí je řada měšťanských domů s barokními, klasicistními a empírovými fasádami a štíty. Kostel Sv. Kateřiny, postavený na základech gotického kostela ze 13. století, byl několikrát opravován a přestavován. V západní předsíni kostela zůstal zachován původní románsko-gotický portál. Na náměstí jsou barokní sochy Sv. Jana Nepomuckého ( r. 1770 ) a Panny Marie ( 1738 ) a u budovy bývalého fojtství (č.p. 121) je socha Sv. Floriána ( r.1770 ). Pamětní deska na charitním domě na náměstí připomíná zdejšího rodáka, ortopeda MUDr. Adolfa Lorenze. Velké pravoúhlé náměstí s měšťanskými domy zdobené unikátní valounkovou dlažbou je městskou památkovou zónou. Jsou zde totiž dochovány zbytky pozdně středověké městské fortifikace z 15. - 16. století, které tvoří přirozenou hranici této zóny.

Ve městě byl zřetelný vliv církve. Působila zde Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Počátky kláštera spadají do roku 1868, kdy tehdejší vidnavský farář P. Wache chtěl pomoci chudým farníkům, kteří byli ponejvíce dělníky a nádeníky. Pan farář poznal působení sester Kongregace v Nyse a rozhodl se povolat tyto sestry do Vidnavy, aby pomáhaly místním chudým. V Nyse působila Kongregace od roku 1848, kdy tam přišly řádové sestry z Prahy.

Město Vidnava bylo významnou spojkou země se sousedním Polskem. Vedla tudy železnice přes Kalków do Nysy, kterou provozovala rakouská železniční společnost místních drah. Ta dostala roku 1885 koncesi pro provoz trati Hanušovice - Glucholazy (PL). V dalších letech byly otevřeny odbočky do Javorníku a provoz přezala berlínská firma Lenz&Co až do r. 1923, kdy železniční dopravu převzaly nad ČR ČSD. Nejčastěji přepravovaným zbožím bylo dřevo, žula, mramor, hnojiva a štěrkopísky. Na rovinách se pěstovala cukrová řepa, která putovala po železnici do nedalekého cukrovaru v Otmuchově.

Rozvoj železniční dopravy ukončila II. světová válka, kdy byl v roce 1945 zničen železniční most přes řeku Vidnávku.

Vedení města se v posledních letech postupně snaží obnovit zchátralé historické stavby a z rozpočtu na ně uvolňuje každoročně nemalé částky. Podstatnou úlohu v obnově památek však mají nejrůznější dotace a dary. Podařilo se dokončit mj. generální opravu měšťanského domu čp. 12. V tomto objektu Domě partnerství jsou klubové místnosti pro nejrůznější oslavy, setkání rodáků a besedy, společenský sál, muzeum,městská knihovna a prodejna květin.

 

Vidnava ve Wikipedii - http://cs.wikipedia.org/wiki/Vidnava

Kostel sv. Františka byl postaven jako gymnaziální kostel, který později sloužil i studentům teologického semináře a konviktu. Stavební práce byly zahájeny na jaře roku 1897. Stavbu kostela financovalo biskupství vratislavské (kardinál Jiří Kopp), ale finanční příspěvek zaslal i císař rakousko-uherský František Josef I. Tuto událost připomíná pamětní deska umístěná uvnitř kostela, která oslavuje 50 let mocnářovy vlády. Oltář je unikátním dílem místra sochaře Obetha. Sousoší Vidění sv. Františka má vysokou uměleckou hodnotu. Postavy Ježíše, sv. Františka a dvou andělů (cherubů) jsou vytesány z bílého mramoru. Sousoší zvýrazňuje zelené obložení stěny za oltářem, které je z nerostu zv. hadec. V roce 2008 oslavila tato stavba 110. výročí svého založení. Církev i město usilují o prohlášení této budovy kulturní památkou v rámci městské památkové zóny ve Vidnavě.

Historie Lékárny U Černého orla začíná před více než 230-ti lety. Roku 1769 zažádal JOHANN SARKANDER BONORA o koncesi na lékárnu ve Vidnavě, která mu byla dne 15.7.1769 povolena. Nacházela se v domě č.85 a její jméno bylo uváděno jako biskupsko knížecí dvorní lékárna. Vidnava byla tehdy centrem zbytku Nisského knížectví, které zůstalo Rakousku po prohrané válce s Pruskem roku 1742.


V letech 1765-69 se ve Vidnavě usadil také lékárník Anton Klose, kterému se však pro nedostatek financí zřídit lékárnu nepodařilo. Dne 4.4.1768 zde byl pohřben jeho 11-ti denní syn. Syn lékárníka Bonory-Ferdinand Wilhelm Bonora - budoucí hudební skladatel se narodil ve Vidnavě v roce 1775. Kvůli stále zhoršující se ekonomické situaci musel Bonora lékárnu roku 1795 zrušit a vybavení lékárny prodává Johannu Reinholdovi z Velkých Kunětic. Ten však roku 1798 umírá. Dne 9.10.1821 žádá lékárník THOMAS NOWOTNY magistrát ve Vidnavě o zřízení veřejné lékárny s názvem U ČERNEHO ORLA. Dne 19.4.1822 je žádost kladně vyřízena. Poté ji výhodně prodává magistru JOSEFU TROPPEROVI, který ji získává 15.10.1824. V roce 1828 je lékárna přemístěna do novorenesančního domu na náměstí č.40, kde se nachází dosud. Novorenesanční dům zdobí balustráda a sochy dcer boha lékařství Asclepia-Panacey a Hygie.


Po otcově smrti 15.11.1876 přebírá lékárnu ve Vidnavě magistr PAUL TROPPER, který ji roku 1905 prodává magistru EUGENU FROMELOVI. Lékárnu převzal 1.8.1905. Po svém nástupu dal zhotovit kolem roku 1910 secesní stojatky a poté dle vídeňského vzoru secesní táru, regály a skříň na uchovávání jedů a silně účinných léčiv. Celek tvoří jednotný funkční soubor, který dává jedinečný ráz této lékárně. Podle odborníků jde o jedinou provozovanou secesní lékárnu v naší republice. Po úmrtí své manželky Hedviky, která mu v lékárně také pomáhala, prodává lékárnu v roce 1938 magistru HELMUTTU KIRCHNEROVI, jehož rodina ji vlastní do roku 1945. Poté dochází k odsunu do Německa-Neuburg v Bavorsku. Zde roku 1998 umírá.

Po roce 1945 přechází lékárna pod národní správu a nese název U ORLA. Díky častému střídání lékárníků nedochází k modernizaci, a tím i likvidaci jedinečného interiéru lékárny.

Od 1.1.1974 nastupuje do vidnavské lékárny RNDr. JARMILA STARÁ, která dosáhla v letech 1975 -1980 nejen velmi nutné opravy domu, ale i renovaci původního historického vybavení a modernizace zázemí pro přípravu a kontrolu léčiv, aby lékárna vyhovovala všem normám nutným k provozu. Po roce 1989 lékárna obnovuje svůj název U ČERNÉHO ORLA a k 1. 1.1993 přechází dům a 15.7.1995 i lékárna do vlastnictví rodiny Starých.


K 1.1.1997 získává registraci a osvědčení k vedení lékárny syn PharmDr. VÍT STARÝ. V letech 1998 -2000 je provedena celková rekonstrukce domu, lékárna je vybavena výpočetní technikou a má své internetové stránky www.lekarna.cz/vidnava/. Dne 30.10.2000 se narodil syn Vojtěch, možná taky lékárník jako jeho rodiče.

Přál bych si, aby lékárna ve Vidnavě zůstala zachována aspoň dalších 200 let, nyní už ve 3. tisíciletí. Záleží ale i na Vás, milí návštěvníci, klienti a pacienti naší lékárny. Bez Vás by byla jen muzeální připomínkou dob minulých.
PharmDr. Vít STARÝ (prameny mj. deník magistra Fromela
Then-Beitrage zur Geschichte der Stadt Weidenau prof.Dr.Rudi Grimme)

                                                                                                                                                                                                                     
Byl založen v roce 1876. Před tímto datem fungovala hasičská služba ve formě tzv.vodních ulic. Při vypuknutí požáru přispěchali s vědry na vodu téměř všichni občané a vytvořili vodní ulice. Od čerpání vody až k místu požáru utvořili dvě řady. V jedné řadě směřovala plná vědra k požáru a druhá řada podávala prázdná vědra z ruky do ruky zpět ke zdroji vody. V roce 1850 pořídilo město Vidnava tlakovou pumpu. Voda z věder se nalévala do nádrže pumpy.

Po založení sboru dobrovolných hasičů v roce 1876 byla zakoupena nová ruční stříkačka, výsuvný žebřík a zbrojní vůz na hadice. Dále se však při větších požárech používala osvědčená vodní ulička, protože stříkačka i tlaková pumpa byly závislé na dodávce vody. Veškeré hasičské zařízení bylo umístěno v garáži pod radnicí (vchod z Radniční ulice ). V letech 1878 – 1904 byl starostou obce a velitelem vidnavských hasičů zvěrolékař Bernard Giersig.V této době nastal značný rozvoj hasičského sboru . Velitel Giersig neohraničil svou činnost pouze na město Vidnavu, působil jako inspektor požární ochrany v okolních obcích, v Žulové a na Javornicku. Založil v naší oblasti mnoho vesnických požárních stanic a dobrovolných hasičských sborů. Podporoval spolupráci jednotlivých hasičských sborů, společná cvičení i oslavy. Společná práce hasičů byla účinná zejména při katastrofálních povodních v letech 1903, 1938 a 1940 nebo při obrovském požáru mlýna v Kalkově r. 1900.

V tomto roce 1900 byla zahájena mohutná stavba hasičské zbrojnice, která byla ještě rozšířena v roce 1926 u příležitosti 50. výročí založení hasičského sboru Vidnava. Při oslavách byla hasičům slavnostně předána první motorová stříkačka. Hasiči byli vybaveni pracovními stejnokroji, helmou a dalšími prostředky potřebnými k hašení požárů. V období mezi světovými válkami v letech 1925 – 1939 byl velitelem hasičů vidnavský obchodník Rudolf Fuhrich, který značně podporoval výstavbu tzv. samaritánského oddělení. Toto zdravotnické oddělení hasičů bylo solidně vybavené, zajišťovalo zdravotnickou osvětu ve městě a první pomoc při úrazech. Samaritánské oddělení vedl p. Karl Lindenthal. Počátkem 30.let byl dokonce zakoupen automobil na přepravu nemocných. Činnost tohoto zařízení později převzal a dovršil Červený kříž. V roce 1939 byla zakoupena další přenosná motorová stříkačka a vůz pro mužstvo. Hasičský sbor měl v této době 80 aktivních členů mezi které patřila také jedna ženská a dvě mládežnické skupiny.

(Převzato ze vzpomínek velitele hasičů Franze Krischke 1939-1945. Heimatbrief 1953 )

Aktivita vidnavských hasičů pokračovala i v druhé polovině dvacátého století. V roce 1948 si nechali vidnavští hasiči vyrobit a posvětit nový prapor. Zásahová jednotka byla vybavena novými hasicími prostředky a ochrannými pomůckami, v padesátých letech byla rozšířená hasičská zbrojnice. Zásluhou velitele hasičů p. Matyáše a p. Jindřicha Havránka bylo obci přiděleno hasičské auto ZIL a nákladní autoT805, které sloužilo na přepravu osob a jako tahač agregátu až do roku 1980.

K významnému historickému období patří léta 1978 –1985. V této době provedli hasiči svépomocí rozsáhlou opravu zbrojnice včetně fasády, nové kuchyně, klubovny a rozvodu plynového topení. 2.11.1978 získali vidnavští hasiči (zásluhou tehdejšího vedení :
Fr. Palička, Havránek Jiří, Šubrt Karel a Merkl Josef ) cisternovou stříkačku CAS. Ve stejném roce byla provedena generální oprava vozidla ZIL, které dne 12.6.1980 vyměnili za plně vybavené zásahové vozidlo AVIA včetně nového stříkacího agregátu .
V roce 2011 byla pro Sdružení dobrovolných hasičů Vidnava zakoupena nová cisternová automobilová stříkačka zn. Tatra. Pořízení CAS je spolufinancováno z prostředků EU Operačního programu přeshraniční spolupráce ČR-Polsko a z rozpočtu Města Vidnavy - v rámci projektu Rozvoj záchranných systémů (projekt č. CZ.3.22/1.3.00/09.01561).  Hl. partnerem projektu je Olomoucký kraj.

V současné době má náš hasičský sbor 88 členů (54 mužů, 34 žen) a je zařazený do druhé skupiny - JPO II. Starostou hasičů je p. Vlastimil Škrob, velitelem zásahové jednotky je p. Josef Janků. Nejaktivnější jsou mladí hasiči (20), které obětavě vede p. Jurášková Dagmar a p. Salva Ladislav. Všem našim hasičům přejeme hodně dobré výsledky při soutěžích ale málo skutečných zásahů při požárech a živelných pohromách.